Spojení /
Transport
Veřejná doprava: přes den je
spojení městským autobusem, podívejte se na http://jp.translink.com.au
trip planner. Návrat večer po devaté do města
už je problem, pak je lepší se domluvit s hosty v klubu na
svezení někam k většímu centru.
Public transport: during the day by city bus. Consult trip planner on http://jp.translink.com.au. Return trip
after 9PM to city is problematic. Perhaps an option is to arrange ride with
club guests, if they go somewhere near major centre.
The Club was
founded fifty years ago by refugees from communists ruled Czechoslovakia.
Sorry, the article is in Czech language only.
Mapa / Map
|
|
|
|
|
|
|
|
Historie
Československého klubu v Queenslandu
Jaké
byly začátky klubu před více než 50 lety? Po
komunistickém puči v r. 1948 lidé odcházeli
hromadně za hranice. Jejich osudy by mohly
být náměty pro mnoho dobrodružných
románů. Podle vlasteneckých tradic našeho
národa zakládali krajanské spolky a
organisace. Já jsem přišla do Australie až v únoru
1969 a tak jsem nezažila ta 'budovatelská léta'
československých klubů a Sokola. Píši
podle zachovaných dokladů a podle vyprávění
pamětníků, jejichž řady bohužel stále
víc řidnou. Na začátek bych chtěla citovat
z dopisu p. Černohorského z Nového Zealandu, který je
stále věrným členem našeho klubu:
"Vylodili
jsme se v září 1949 z lodě 'Farsea' v Newcastle a byli
ubytováni v táboře Greta u Mait-landu v NSW. V roce 1950
většina Čechů odešla do Brisbane za prací. Dr.
Leoš Rozbořil s manželkou Dagmar přijel do Australie na lodi 'Amapura' a dorazili do Brisbane v květnu 1950.
Čechů bylo hodně a scházeli se na
pivo v hotelu Lennons. Klub v Brisbane byl založen v
září 1950 na schůzi československých
uprchlíků a předsedou byl zvolen J. Waldman,
místopředseda Dr. Leoš Rozbořil, jednatel Jan Tuček.
Ve výboru byl Josef Libiš, slečna
Talačková, p. Kůrka a Valtr Černohorský. Koncem roku se pohádal p. Waldman s p. Tučkem,
protože chtěl zatáhnout klub do politické sféry
a p.Tuček žádal, aby klub byl nepolitický. P. Waldman se zřekl funkce a předsedou se stal Dr.
Leoš Rozbořil."
Co
se stalo s prvním výborem? Pánové Rozbořil,
Libiš, Vosička a jiní se vystěhovali do USA, slečna
Talačková se provdala a žila v Melbourne, p.Tuček se v r.
1968 přestěhoval do Canberry, kde se hned zapojil do krajanského
hnutí a vydával časopis 'Beseda'. Do Brisbane se
vrátil r.1978 pracoval ve zdejším klubu a dělal
skvělé pořady v československém
vysílání radia 4EB. P. Černohorský v r. 1953
odjel s manželkou na ostrovy Fidži, kde
pracoval jako šéf měřičského oddělení
ve zlatých dolech. Potom studoval biologii-zoologii v
USA. Pracoval 20 let jako vedoucí mallako-zoologického
oddělení v Auckland Institutu a Muzeu. Druhý
Čech tam byl hrabě Bedřich Kinský, který byl
dlouhá léta ornitologem v Národním muzeu ve Wellingtonu.
Národní Muzeum v Praze přijalo jako dar od
p. Černohorského větší část jeho
osobní sbírky tichomořských
měkkýšů. Celá řada
našich členů se zasloužila o rozvoj různých
oborů průmyslu, sportovní činnosti i kulturního
života v Australii. Od začátku
v klubu obětavě pomáhaly manželky členů, nejen
Češky a Moravanky, ale také Australanky a jiné
národnosti.
Po
založení v r. 1950 se klub pomalu rozrůstal. Přijížděly
další lodě s českými emigranty a ty
přitahovala možnost společenského života v klubu.
Členové klubu pořádali taneční
zábavy v Irish Club v Elizabeth Street., mikulášské
nadílky pro děti, organisovali výlety k moři, pikniky a
také jezdili daleko do 'bushe', kde večer dělali
táboráky, které se neobešly bez
opékání buřtů a zpěvu. V r. 1963 se dohodli
na tom, že by bylo dobré koupit pozemek a
pořádat akce na něm a možná později něco
postavit. Výbor - předseda Stanislav Šíma, jednatel
František Vávra, pokladník Milan Endl a členové
Olda Marek, Mirek Hájek a Jiří Huml - uvažovalo
třech pozemcích a jako nejvhodnější vybral ten,
který nalezl p. Huml. Vybrali mezi sebou velkou částku 70
australských liber a členové výboru a jejich
pomocníci najezdili tisíce kilometrů, aby vybrali
finanční příspěvky od
všech členů. Každý dal, co mohl.
Zvláštním pokladníkem pro tento
účel byl zvolen p. Otto Ross. Jako
perličku si každý z nich vzpomněl, že p.
Jánský dal 5 liber v mincích. Bylo
to 1200 měděných penny. Kdyby to tenkrát mohli
zakopat do země, dnes by ten 'poklad' vynesl pěknou
částku od numismatiků. K vybraným penězům výbor přidal
ušetřené peníze ze zábav a barbecue.
Zástupci
klubu s velkou radostí a pýchou zaplatili firmě Granston
A.Easrchen and Halligan, Solicitors v Queen Street. částku
470 australských liber, jako úhradu za pozemek a
různé poplatky. Na pozemku byla kdysi chicken farm, byl
zarostlý divokým bushem, vpředu byla dam s podzemním
pramenem a v místech, kde jsme před lety dělali barbecue a
členské schůze, byla dřevěná bouda, kde
členové mívali coffee bar a sklad nápojů. Ještě tam byl přímo starožitný
kuželník, který ale dobře fungoval a poskytl mnoho
zábavy. Členové odpracovali stovky hodin při
čištění a úpravách
pozemku. Na schůzi 9.5.1965 dostal p. Jiří Huml jako
'odměnu' za svou práci a zásluhy funkci 'správce
pozemku', aby organizoval práce na pozemku a podával
zprávy o jeho stavu výboru.
Pokud
by někoho zajímala historie pozemku, tak prvními majiteli
byli manželé William a Mary Beech, Certificate of Title. Queensland. No 600200,
Register Book Vol. 2935 Folio 190 byl zapsán dne
14.září 1955.Historie pokračuje tím, že
pozemek převzal Credit House Queensland Propriety Limited a později
byl prodán Československému klubu v Queenslandu a bylo to
zapsáno v Register Book 2935 Folio 190 dne 21.června 1965 v 11.30
a.m. Zakoupili a zaplatili: Stanislav Šíma, Milan Endl,
František Miroslav Vávra.
Po srpnu 1968
přišla další vlna emigrantů a členové
klubu se jim snažili pomoci v
těžkých začátcích. Dobře
si pamatovali jak těžko se začíná v nové
zemi, kdy je třeba se naučit cizí jazyk a najít
zaměstnání - prostě začít z ničeho.
Není mnoho písemných památek a
tak ráda opíši část dopisu p. Jana
Došlíka, kterého jsem poznala hned po svém
příjezdu v r. 1969. Měl ještě
podlomené zdraví, protože byl zatčen jako student pro
protistátní činnost a ztrávil18 let v
nejhorších vězeních včetně nasazení v
uranových dolech. Přesto byl plný optimismu a chuti do
práce. "Jsem s Vámi stále
alespoň ve vzpomínkách. Nemohu nikdy zapomenout
první chvíle mezi Vámi při barbecue 17.11. 1968 a v tento den jsem nazval tento pozemek 'Malým
Československem' a stal se členem. V roce 1970 jsem
trávil na tomto pozemku dovolenou a čistil jsem celý pozemek "
V
roce 1970 se za vedení předsedy Františka Došlíka
(Janova bratra) rozhodlo o postavení Národního domu. V časopise klubu
'Výzva' se objevil v červnu seznam členů,
kteří dali fmanční
příspěvky pro stavební fond a byl tam plánek,
jak má budova vypadat. Byla zde také nabídnuta
možnost zaplatit členství na deset
let dopředu, aby se získaly peníze. Stavba nebyla
dokončena podle plánu koncem roku 1971 pro nedostatek
finančních prostředků.. 18 členů obětavě půjčilo
peníze, aby stavba mohla být dokončena a
zařízena.
Tito
Češi, kteří zakoupili pozemek, postavili budovu z
peněz, které mezi sebou vybrali a zaplatili všechny dluhy u
banky, pojmenovali a registrovali klub jako' Československý'
protože jsme se všichni narodili v Československu a byli
vychováni v duchu Masarykových zásad. Klub trvá
už přes 50 let a vůbec se nás netýkají
různé politické změny v Evropě, aby bylo
nutné ho přejmenovat. Tradiční jméno je naším
'rodinným' stříbrem a také památka na
všechny členy, kteří mu věnovali velkou
část svého života.V klubu nechceme politiku a
nedovolíme žádné spory, chceme přátelskou
atmosféru a veselou náladu. Všichni
členové výboru i jejich pomocníci pracují
dobrovolně a zdarma. Nemáme
žádné bohaté sponsory a jedině tak
může klub existovat a vylepšovat se.
První
Slovák se stal členem v r. 1971 a byl to starší
pán Jano Kobolka, který hledal společnost. Byl vřele přijat
a o přátelství svědčí i to, že po jeho
automobilové nehodě za ním do nemocnice chodili
kamarádi z klubu a také se starali o jeho chicken farm, kterou měl v Carbrook Rd, via Beenleigh a to bylo
pořádně z ruky. Další vlaštovka byl p. Milan
Babic a po roce 1980 se objevili další Slováci a rádi
jsme je uvítali a ocenili jejich pracovitost a
iniciativu.
Vrátím
se zpátky k budově klubu. V roce 1972 k
výročí narozenin TGM byl slavnostně otevřen
Národní dům v Burbanku za přítomnosti
australských politiků a všech členů a také
byl posvěcen knězem. Bylo to splnění snů
mnoha let, ale práce a další výdaje ještě
čekaly. Zařízení nebylo valné,
členové darovali nádobí a kupovali si sami židle, aby měli kde sedět. Dnes mnoho lidí obdivuje čtyři
krásné velké obrazy, které tenkrát namaloval
a klubu daroval známý umělec, malíř Pavel
Forman.
Jako ve
velké rodině lidé mají různé
názory a občas byly spory o směru
vedení klubu. Klub měl
několikrát finanční potíže a
pesimisté uvažovali o prodeji nemovitostí. Poprvé se to stalo v r.1981 a zápis z
členské schůze 14.6. je velice
poučný. Zaznamenává, že výbor
neobdržel souhlas k odprodeji a předseda požádal od těch, kteří s prodejem
nesouhlasí, závazek, že budou klub udržovat
vlastní prací a pomocí. A tady je seznam těch,
kteří nám Národní dům uchovali pro
budoucnost : p. Tuháček, pí Tuháčková ,
pí Bartůňková, p. Pospíchal, pí
Bajgarová, pí Kratochvílová, p.Valeš,
pí Valešová, p. Síkora, p. Adamec, p. Ross, p. Pospíšil,
p. Hájek, pí Hájková, p. Srbecký, pí
Srbecká, p. E. Špatný, pí Braunová, pí
Samohelová, p. Samohel, p. Horák, pí Babicová, p.
Babic, pí Fetrlová, pí Novotná, pí
Arnetová, p. Šíma, p. Jursík, p. Rada. P.Zehr slibuje podporu podle možností.
Čas rychle utíkal a
oslavili jsme 50 let od založení klubu a 30 let od
založení budovy. Po r. 1980 klub přistavěl verandu,
která se později přestavěla na
další velkou místnost určenou
nekuřákům. Koupili jsme nový
nábytek i koberec a podle možností zkrášlili
celý vnitřek budovy. Máme bohatou
knihovnu i videotéku, která slouží členům
zdarma. Navštěvují nás
umělci ze staré vlasti, máme dvě vlastní
hudební skupiny z nichž ' Zpívající Bunkry'
jsou populární v celé Australii. Založili
jsme tradici Annenské pouti, poslední dva roky jsme měli
vlastní silvestrovskou estrádu, kterou provedli
talentovaní členové, mikulášská
nadílka i důstojná oslava 28.října nikdy
nechybí.
Když se v r.
1978 zakládalo etnické vysílání na radiu 4 EB, členové našeho klubu byli
mezi prvními a šťastnou náhodou byla čeština
první jazyk, který šel do éteru. Udržujeme
dobré styky se všemi českými i slovenskými kluby
v Australii, máme dobré vztahy i spolupráci s našimi
zastupitelskými úřady i australskými
úřady. Zúčastňujeme se
veřejného života i všech kulturních akcí,
které pořádají.Klub má velice dobrou
pověst a navštěvují ho hosté všech národností.
Vždy k nám přijdou návštěvy
ze staré vlasti, uvítali jsme pokaždé naše
sportovce, kteří se tu zúčastnili
soutěží. Největší radost máme z
českých studentů na
zdejších universitách, kteří se
stávají členy a chodí k nám i s
přáteli a ochotně pomáhají dle svých
možností.Tento měsíc jsme měli velice
úspěšné 'Sametové Disco' k
výročí 17.11.1989 a studenti si vymysleli a provedli
originální výzdobu i program.
Na
vyprávění o všech obětavých a
statečných členech bych neměla dost místa a tak
jednou věnuji pokračování historie klubu pouze jim. Na žádost
starších členů jsme vybudovali v tichém
zákoutí pozemku urnový háj a tak
někteří zakladatelé klubu podle svého
přání spí svůj věčný sen mezi
krajany. Místo je udržováno s
pietou a kolem jsme vysázeli přes 50 okrasných
keřů a stromků. Přiďte se k nám
někdy podívat!
-j.h.- listopad 2002